Knihy a školní sešity s konstrukcí střihů

Jde vám hlava kolem z těch všech vzorečků a různých způsobů konstrukcí? Někteří vzpomenou na dávno ztracené střihy ze školy a někteří je i najdou.

Najednou zjistíte, že máte doma jednu, dvě a více knih s konstrukcí střihů. V každé je postup konstrukce jiný a nejen to, jsou tam i jiné vzorečky na výpočty. Vy netušíte, která konstrukce vám vlastně stojí zato, abyste se ji zabývali. Ještě ke všemu ta šílenost, s často několikastránkovým postupem, v kterém je tolik odborných (chtělo se mně napsat odporných) názvů, není podobná střihu na vaše šaty. Přesto to celé, je konstrukce střihu na šaty a vůbec se nedivte, je to tak správně. Je to základní střih, z kterého modelovou úpravou, střih na žádané šaty, teprve vytvoříte, až tu „hrůzu“ spočítáte a vykonstruujete.

 Jen pro představu vám nastíním, jak by se dala konstrukce popsat slovně. Narýsujeme zadní středovou přímku, na které naměříme (hlavně spočítáme) zadní hloubku podpaží, délku zad, hloubku sedu a celkovou délku oděvu. Vztyčíme kolmice na krční, hrudní, pasovou, sedovou a dolní krajovou přímku a naměříme (spočítáme) další vzorečky, tak abychom věděli, co vlastně máme nanést. Zatím se nám možná podařilo zapomenout při výpočtu, odkud kam budeme co měřit. Takže znovu přečteme celý text a přemýšlíme, co tím vším bylo myšleno. Takto nějak začíná klasická konstrukce střihu.

Přesně se mně vybavuje situace, jak jsem před x lety (nechci psát před kolika, protože to číslo je hrozný) začínala konstruovat svůj první střih na míru, a to bez jakéhokoli oděvního vzdělání. Celou tou šíleností jsem se pracně „prokousávala“ a tak nějak v polovině jsem s tím vším chtěla praštit. Vzhledem k mé úpornosti, jsem to s velkým odříkáním dokončila. Ve finále jsem zjistila chyby, které šly opravit jedině tím, že to celé vykonstruuji znovu. S postupným doplňováním oděvního vzdělání se samozřejmě začalo vše lepšit. Myslela jsem si, že po vystudované oděvní průmyslovce a 15 letech praxe, kdy jsme s manželem provozovali oděvní výrobu a na vše jsem si dělala vlastní konstrukce střihů, mě nemůže ve střizích nic moc překvapit. Jak jsem jen byla naivní! Když jsem začala studovat dálkově „vysokou“, přišla jsem tam do styku ještě s mnoha dalšími konstrukčními metodikami. Najednou jsem stála zase úplně na začátku. Konstrukci na šaty, kterou jsem dělávala v té době skoro poslepu, jsem rýsovala snad půl dne. Protože to prostě a jednoduše bylo podle úplně jiné metodiky, než jsem byla zvyklá. Příště bych se ráda rozepsala o tom, proč jsou konstrukce leckdy tak jiné.